SLOVNÍČEK ODBORNÝCH VÝRAZŮ A NÁZVŮ

Slovníček odborných výrazů a názvů:



Afiš = plakát, návěstí, důležitá oblast užitého umění, jejíž rozvoj nastal nástupem moderních sdělovacích prostředků. U nás je na poměrně vysoké úrovni, zvláště pak u divadelních a filmových plakátů.

Akademie = umělecká škola; původně název zahrady u Atén, patřící majiteli jménem Academos, kde se scházeli řečtí filozofové pod vedením Platóna.

Akvarel = malba vodovými barvami. Technika akvarelu vyžaduje rychlý postup, jistotu a velkorysost, nedovoluje promalovávání detailů a drobnomalbu.

Akvatinta = grafická technika tištěná z hloubky, zrnkový. Leptáním se dosahuje tónová plocha na rozdíl od leptu čárkovaného.

Alegorie = zobrazení abstraktního pojmu (např. spravedlnost) konkrétním předmětem, postavou.

Arabeska = bohatý, rytmický rostlinný ornament, původně zdobící maurské stavby ve Španělsku. V přeneseném slova smyslu vše, kde dominuje ornamentální zřetel.

Artprotis = Tapiserie - netkaný textilní závěs (koláž z vlny). Technika patentovaná Výzkumným ústavem vlny v Brně.

Asambláž = umělecké dílo vzniklé spojením různých a různorodých předmětů a materiálů. Proti koláži se zde uplatňují všechny techniky spojování.

Atribut = přídavek, který symbolizuje a charakterizuje danou postavu (trojzubec Neptuna, meč a váhy Spravedlnost).

Aureola = svatozář v podobě kruhu kolem hlavy.



Nahoru

Basreliéf = nízký reliéf, jehož ornamentální nebo figurální část je spojena těsně s podkladovou plochou.

Bistr = barva teple hnědého tónu, připravovaná ze sazí vzniklých spalováním bukového dřeva. Používána zvláště barokními mistry ke kresbám. V 16. až 18. století byl rozšířenější než tuš.

Burleska = směšné napodobování vážných věcí a situací v italské komedii dell´arte. Setkáváme se s ní však i ve výtvarném umění.

Busta = poprsí, plastické zobrazení lidské hlavy včetně partie ramen i hrudi.

Dekalk = malířská technika spočívající v mechanickém odstranění části vrchní barevné vrstvy, aby se uplatnila vrstva spodní. Počítá se většinou s náhodou.

Dekorace = převaha ornamentálních a zdobících složek.

Del. = zkratka pro nakreslil (delineavit). Označení autora původní předlohy grafických listů.

Drapérie = látka esteticky řasená. Označení pro roucho (oděv) u sochařských a malířských děl. Byla často studována v přípravných kresbách.

Dřevořez = grafická technika tisku z výšky. Pracuje se s měkčím dřevem, řeže se podél let. Tiskne neodřezaná plocha, bílá místa vznikají tam, kde je dřevo odřezáno. Nejstarší listy se zachovaly až ze 14. století.

Dřevoryt = obraz se vrývá do tvrdé dřevěné desky řezané proti létům. Tisknou opět vyvýšená místa.



Nahoru

Enkaustika = malířská technika, v níž je pojidlem vosk; pracuje se za horka, barvy se ředí ohříváním; nahřívá se i podklad, na který se maluje (kámen, omítka, dřevo). Enkaustiky se užívalo již ve starověku (Egypt, Řecko, Řím), dnes se uplatňuje jen výjimečně.

Epitaf = deska, obvykle členěná plastickou výzdobou nebo malbou, připomínající zemřelého.

Exc. = označení rytce (zkratka před jeho jménem), znamenající vytvořil (excudit); často i označení nakladatele.

Ex libris = drobný grafický list vlepený na vnitřní stranu desek knihy. Označoval majitele knih (přibližně od 15. století). Využívá nejrůznějších grafických technik. Patří mezi drobnou užitou grafiku. Dnes se ex libris stalo objektem sběratelského zájmu.

Faksimile = termín pro maximálně věrnou napodobeninu (reprodukci) uměleckého díla, zvláště kresby, grafického listu. Z latinského fac simile - učiň obdobně.

Fec. = zkratka pro fecit (provedl), častý přídavek k signatuře na uměleckém díle.

Filigrán = původně ozdobná metoda ve zlatnictví, jíž se dosahovalo jemných reliéfních obrazců. Dnes rovněž průsvitka (vodotisk, vodoznak či vodní značka) na kvalitních druzích papíru označující výrobce.

Freska = nástěnná malba provedená na čerstvé omítce.

Frontispis = titulní list knihy; v 17. a 18. století většinou mědirytinový. V moderní knize se jako frontispic nejčastěji používá ilustrace, fotografie, portrét a podobně.

Frontáž = zvláštní kresebná technika využívající náhody. Provádí se tak, že na podložku s výraznější strukturou (dřevo, mince apod.) položíme list papíru. Pod jemným šrafováním tužkou vystoupí struktura podložky.



Nahoru

Gobelín = nástěnný koberec, zdobený bohatými ornamenty nebo figurálními scénami.

Grácie = tři ženské postavy z antické mytologie, ztělesňující krásu, půvab a radost.

Grafika = umělecký tisk, jehož jednotlivé rozmnožené listy si uchovávají charakter originálu. Dnes jsou listy podepsány vpravo autorem a vlevo je číselný zlomek označující v čitateli pořadové číslo listu při tisku, ve jmenovateli celkový náklad.

Grátek = vytlačený kov při rytí jehlou, jehož otištění dává kresbě zvláštní sametový nádech. Při tisku se grátek postupně opotřebovává, takže se pro suchou jehlu volí náklad 50 ks; po poocelení desky je možné vytisknout i větší počet listů.

Heraldika = nauka o erbech a znacích

Ikona = název pro byzantský deskový obraz. Z Byzance se rozšířila k jižním a východním Slovanům.

Ikonografie = souhrn vědomostí o tom, co zobrazená díla představují.

Ikonologie = nauka, jež se ptá na smysl zobrazeného námětu výtvarného díla.

Iluminace = malířská a kreslířská výzdoba středověkých rukopisů.

Inc. = zkratka pro vyřezal, vyryl (incipit); dříve se objevovala na každém grafickém listu.



Nahoru

Iniciála = první písmeno začátečního slova kapitoly nebo stránky rukopisu, zvětšené, případně bohatě ornamentálně vyzdobené, často i figurativně. Používané v dřívější typografické úpravě knih a časopisů.

Inkarnát = pleťový tón, charakteristické zabarvení lidské pokožky.

Intarzie = vykládání dřeva jiným materiálem, zvláště slonovou kostí, mramorem, kovem, perlami apod.

Inkrustace = vykládání ušlechtilým barevným materiálem.

Interiér = vnitřek. V malířství oblíbený motiv.

Inv. = zkratka pro vynalezl, navrhl. Označení při jménu umělce na grafickém listu, znamená autora předlohy (invenit).

Japan = jemný ruční papír vyráběný původně jen v Japonsku, od 17. století i v Holandsku, kde jej používali ke kresbě nebo tisku grafik. Dnes vyhledávaný, vzácný a drahý papír pro tisk bibliofilií.

Kánon = ve výtvarném umění určení správných poměrů lidského těla.

Kamenokrytina = technická varianta litografie. Předkreslené linky se přímo na kameni prorývají a z kamene se tiskne běžným litografickým způsobem.

Kartón = kresba ve skutečné velikosti jako zamýšlená nástěnná malba, obraz či gobelín, provedená na papíře, ze kterého se pak přenese na zeď či jinou podložku. Kartóny byly jako samostatné umělecké dílo oceňovány již v renesanci; kartónová kresba přežívala na našich školách až do druhé poloviny 19. století.



Nahoru

Karyatida = ženská postava podpírající architekturu ve funkci sloupu.

Kentauři = oblíbené postavy antické mytologie, zobrazované s lidským poprsím a koňským trupem.

Koláž = jeden z postupů moderního umění; obraz vzniká lepením různých druhů papírů, výstřižků, reprodukcí, vinět a podobně. Tento postup byl objeven kubismem (Picasso a Braque kolem r. 1912). Koláž se dá kombinovat i s malbou a dalšími postupy.

Kolorit = barevnost.

Kolorování = doplňování výtvarného díla barvou, která pak má jen doprovodný význam.

Kompozice = uspořádání výtvarných prvků tak, aby vyvolala potřebný účinek. Podle výtvarných prvků dělíme kompozici na lineární, barevnou a světelnou.

Kontrapost = postoj lidské postavy, kdy váha těla spočívá na jedné noze, druhá noha je uvolněná a mírně nakročená dopředu.

Kontura = obrys.

Kopie = přesná napodobenina či duplikát originálu. Provádí se jednak proto, aby sběratelům nahradila nedostupný originál, jednak ze studijních důvodů, aby student pronikl do různých malířských technik a metod. Dříve nahrazovaly kopie dnešní reprodukce. Na rozdíl od falza nepředstírá kopie originalitu a provádí se v odlišném formátu, aby nemohlo dojít k záměně s originálem. Autorskou kopii nazýváme replikou; také replika musí být autorem označena a určeno i její pořadí.

Kresba = plošné zobrazení předmětu pomocí čar nebo bodů; elementární kresbou je liniová kresba tužkou, perem, křídou nebo uhlem, vyznačující konturu předmětu; stínu se dosahuje šrafováním. Kromě kreseb vznikajících v přípravném procesu je kresba svébytným oborem výtvarné činnosti, vznikajícím z vnitřní potřeby umělcovi.



Nahoru

Křída = kreslířský materiál v různých barvách, umožňující lehký tah. Patří k nejstarším kresebným prostředkům.

Kvaš = malířská technika odvozená z akvarelu. Ke každému tónu se přidává ještě běloba, aby se dosáhlo krycího, světlého a neprůhledného nánosu. Brilantní ukázkou kvašové techniky jsou krajiny J. Navrátila. Nyní se nahrazuje kvaš temperou ředěnou vodou.

Lazura = průhledná vrchní malba.

Lept = grafická technika tisku z hloubky. Kovová deska (měď, zinek) se pokryje vrstvou speciálně připraveného vosku, do kterého se prorývá vlastní kresba. Pak se deska ponoří do kyseliny a odkrytá místa se vyleptají. V lisu se pak z desky tiskne na navlhčený papír.

Linoryt = grafická technika tisku z výšky. Řezáním do lina různě tvarovanými rýtky se odstraní ta část, která nebude tisknout. Při tisku „kreslí" vyvýšená - neodrytá místa linolea.

Litografie = grafická technika tisku z plochy, objevená Pražanem A. Senefelderem v roce 1796. Čáry, body a plochy nejsou ani vyvýšené jako u tisku z výšky, ani vyhloubené jako při tisku z hloubky, ale nakreslené na ploše litografického kamene tuší nebo litografickou křídou. Místa nepokrytá kresbou nepřijímají tiskařskou barvu. Prvním mistrem litografie byl Francisco Goya.

Mandoria = svatozář ve tvaru mandle kolem božských postav.

Mědiryt = grafická technika tisku z hloubky, vedle dřevořezu nejstarší (vzniká v polovině 15. století). Pracuje se ocelovými rydly různých šířek, na koso broušenými, v hlazené převážně měděné desce. Po dokončení rytí kresby se do prohloubených míst zatře barva a pod silným tlakem vytiskne. Prvními mědirytci byli zlatníci a zbrojíři. U nás se jí zabýval Václav Hollar.

Mezzotinta = grafická technika tisku z hloubky; skoblinou se deska nazrní a teprve pak se provádí vlastní rytí kresby. Tím se při tisku dosáhne prudkých temnosvitných kontrastů.

Miniatura = drobná výzdoba středověkých iluminovaných rukopisů.



Nahoru

Monogram = zkratka umělcova jména.

Monochromní = jednobarevné (opak od polychromní - mnohobarevné).

Monotyp = není grafickou technikou ve vlastním slova smyslu, protože existuje vždy jen jeden otisk. Malíř nanese řídkými olejovými barvami obraz na kovovou desku, sklo, litografický kámen a vlhkou malbu přenese opatrným lisováním na navlhčený papír. Přednosti tohoto nepřímého způsobu malby je svítivost a měkkost barev.

Mozaika = nástěnný nebo podlahový obraz či ornament složený z barevných nebo skleněných kostiček, sázených do omítky.

Múzy = starořecké patronky umění.

Olejomalba = nejrozšířenější malířská technika, ve které se používá jako pojítka barev oleje (lněného, makového aj.), provádí se na nejrůznějších podložkách, může být lazurní, průsvitná i pastózní, krycí, matná i lesklá. V evropském umění se olejomalby užívá zhruba od 15. století.

Pasparta = kartónový rám na grafické listy a kresby; má ochranný i estetický význam.

Pastel = výtvarná technika na hranici mezi kresbou a malbou. Jako materiálů se používá tyčinek různých barev, kterými se dosahuje lesklých a sametových ploch. Podle síly pojidla rozeznáváme pastel tvrdý, poloměkký a měkký. Pastel je velmi stálý na světle a velmi citlivý vůči mechanickému poškození. Rozkvět této techniky nastal především v 18. století.

Pastózní malba = vysoký nános barevných vrstev.

Patina = povlak na kovových předmětech (měď, bronz), vzniklý okysličováním.



Nahoru

Perspektiva = metoda zobrazení prostoru, propracovaná od 15. století. Všechny pohledové úhly se sbíhají v jednom společném bodě - ohnisku. Důležitý impuls realistického zobrazování skutečnosti.

Pieta = zobrazení Panny Marie, držící na klíně mrtvého Krista. Častý motiv ve středověkém malířství.

Pinakotéka = obrazárna.

Pinxit = latinsky namaloval. Od baroku připojováno k signatuře autora.

Perokresba = klasická kresebná technika používaná od raného středověku. Nejprve se kreslilo rákosovým perem, později brkem; ocelového pera se začíná používat až v 19. století. Jako materiál slouží inkoust, tuž, bistr, sépie.

Plenér = kresba, malba přímo v krajině.

Podklad (šeps) = nátěr, kterým se připravuje podložka (plátno, dřevo apod.) pro malbu.

Podložka = materiál, na kterém se realizuje výtvarná práce, např. papír, lepenka, dřevo, plátno apod.

Podobizna (portrét) = zobrazení člověka. V křesťanském malířství se podobizna téměř nevyskytuje, ve vlastním smyslu se rozvíjí od renesance, od poloviny 19. století začíná konkurence fotografie (daguerrotypie).

Reliéf = sochařské dílo, na němž postavy vystupují z plochy, zůstávají s ní však spojeny.



Nahoru

Replika = autorské opakování určitého díla (musí být jako replika označeno i podepsáno, neměl by scházet ani údaj o pořadí repliky).

Rudka = kreslířský materiál, hlinka v hnědém nebo načervenalém tónu.

Rukopis (malířský) = označení umělcova specifického technického přednesu. Zkoumání malířského rukopisu pomáhá k identifikaci a datování neurčitých obrazů, při odhalování falz (padělků), rozlišování děl umělce, školy a následníků.

Ředidlo = prostředek, jímž malíř ředí barvu k nanášení na podložku. V olejomalbě je to terpentýn.

Sépie = hnědá průzračná barva připravovaná z barviva, které vylučuje sépie. Užívá se v perokresbě a akvarelu; na světle bledne; často bývá zaměňována za bistr.

Sgrafito = technika monumentální nástěnné malby, při níž se do barevného podkladu, překrytého nátěrem nebo omítkou, vyrývá obraz, takže se spodní vrstva odhalí.

Signatura = autorská značka na malířském či grafickém díle; pomáhá při ověřování autentičnost díla.

Silueta = drobné podobizny z profilu podávané v ploše bez vnitřní kresby. Siluety se těšily velké oblibě na konci 18. století a v první polovině 19. století před rozšířením daguerrotypie.

Skica = náčrt, studie, první návrh uměleckého díla.

Stafáž = drobné postavy či skupiny postav (lidí, zvířat), oživující krajinomalbu nebo obraz architektury.



Nahoru

Struktura = v malířství vrstva barvy, uplatňující se ve své reliéfní hmotě.

Suchá jehla = grafická technika tisku z hloubky. Vzniká na měděné nebo zinkové desce ocelovou jehlou. Název vznikl proto, že na rozdíl od leptu se deska neleptá v kyselinové lázni. Při práci na desce vzniká u vrypu tzv. grátek - hřebínek kovu, který dodává při tisku čáře sametový tón. Často se kombinuje např. s leptem - pak jde o tzv. kombinovanou techniku.

Šerosvit = malba světlem a stínem. Šerosvitem dosahoval malíř plastické modelace a prostorové iluze. Šerosvit znala již antická malba; vláda šerosvitové malby končí realismem.

Šrafování = stínování kresby pomocí drobných paralelních čar k dosažení plastické modelace.

Tempera = malířská technika, v níž se jako pojidla používá emulze - směsi olejových a vodových pojidel (vejce, klih, kasein, vosk apod.). Temperové barvy lze ředit vodou i olejem a nanášet na způsob akvarelu na papír i pastózně na plátno jako v olejomalbě. Tempera byla hlavní technikou malby až do 15. století, kdy byla vystřídána olejomalbou.

Tón = barevný či světelný odstín malby.

Tuš = kreslířský materiál. Vyrábí se ze sazí podle různých předpisů.

Tužka = vyrábí se z tuhy od 2. poloviny 18. století. Dříve se užívalo olůvka. Dnešní tužky mají širokou škálu tvrdosti.

Uhel = kreslířský materiál získávaný z dřevěného uhlí. Patří mezi nejstarší kresebné prostředky.

Umbra = hnědá zemitá barva.



Nahoru

Unikát = jediné dílo svého druhu.

Valér = množství světla obsažené v barvě. Každý barevný tón (tint) lze stupňovat od bílé k černé. Taková stupnice představuje valérovou stupnici, čili stupnici barevné světelnosti.

Veduta = topograficky přesný pohled na konkrétní město nebo krajinu. K proslulým vedutistům patřili zejména Canaletto, Belotto, Morstadt, Hollar.

Veraikon = ikonografický motiv s hlavou Krista.

Vernis-mou = grafická technika tisku z hloubky (někdy také měkký kryt). Kovová deska se pokryje pružným netvrdnoucím krytem, na nejž se položí tenký papír a kresbou tužkami různé tvrdosti se obraz současně propisuje na desku. Měkký kryt ulpí na papíru a pak se deska postupně leptá. Dosáhne se tak velké měkkosti čar a kresba připomíná kresbu křídou.

Vitráž = malba na skle.

Votivní obraz = obraz, jenž byl obřadně darován.

Xylografie = rytectví (někdy také dřevořez).

Zlatý řez = vztah proporcí; vzájemný vyvážený poměr dvou částí, přičemž vztah součtu obou částí k větší je týž, jako poměr větší části k menší. Tedy 3:5, 5:8, 8:13 apod. U nás aplikoval zlatý řez v obrazové kompozici systematicky Bohumil Kubišta.



Nahoru