ČÍNSKÉ ZAHRADY

Čínské zahrady
Historie, druhy a principy tvorby


klikni pro zvětšení
Pavilon na okraji ústřední vodní plochy v Čcheng-te.

Čínské zahrady představují v dějinách světové kultury stejně výjimečný jev jako čínská poezie, malířství, kaligrafie, medicína a další tvůrčí obory spjaté s každodenním životem. Přestože počátky zahrad sahají do hluboké minulosti, má většina z nich co říci i lidem současného světa, neboť směřují k harmonii založené především na rovnováze a kladném vztahu k přírodě. Zahrady dokumentují čínskou kulturu, vypovídají o čínském vztahu ke světu i k životu. Mají filozofickou náplň, obsahují metafory básnické i malířské a zejména poskytují člověku to, co hledá nejvíce - rovnováhu ducha. Při tvorbě zahrad se tvůrci vždy snažili co nejvíce přiblížit přírodě, protože její krása byla v Číně vždy nejvyšším estetickým ideálem.
Jako první příspěvek přinášíme krácený výběr textů a fotografií Davida Nechanického a v budoucnosti se k fenoménu čínských zahrad budeme stále vracet. (vt)
(foto: David Nechanický)

klikni pro zvětšení
Můstek létající duhy v Zahradě Pokorného úředníka, Su-čou. Bylo pravidlem, že podoba mostů se v rámci jedné zahrady nesměla opakovat.


Historie a vývoj

Prapůvod čínských zahrad sahá více než 4000 let do minulosti, kdy již bylo obvyklé chovat divokou zvěř pro pobavení vládců při lovu. Zakládané rozlehlé přírodní areály, nazývané You, byly obehnány vysokou zdí a pro běžné občany většinou uzavřené. Později se v nich začaly stavět uměle vyvýšené pahorky z hlíny, odkud mohl vládce pozorovat oblohu a promlouvat s bohy. Postupně se z nich stávaly císařské zahrady, které byly stavěny jako součást paláců v hlavním městě každého státu. Měnil se i účel těchto zahrad, začala do nich být vnášena symbolika. Byly zde budovány malé vrchy, jezera a ostrovy zpodobňující určitou proslulou čínskou krajinu. Budovy a stavby zdobené rytinami či malbami měly zahnuté rohy střech směrem nahoru. Některé byly budovány přímo na vodě a byly propojeny dlouhými koridory nebo mosty. Vše sloužilo k umocnění majestátního a extravagantního stylu císařských zahrad budovaných uprostřed přírodního okolí.V zásadě lze čínské zahrady rozdělit dle místa vzniku na zahrady severu a zahrady na jihu od řeky Yangtze, které se od sebe značně liší.

klikni pro zvětšení
Kylin - bájné čínské zvíře s tělem lva, rohy a hadí kůží, Letní palác, Peking. Původně živá zvířata byla postupně v zahradách nahrazována kovovými sochami.
klikni pro zvětšení
Vodní plochy působí uklidňujícím dojmem a navíc zrcadlí jak blízké okolí, tak oblohu, Zahrada Jichang, Wuxi.

Severní, většinou císařské zahrady, sloužily členům císařské rodiny k bydlení, vycházkám, konání oslav, zábavě, lovu atd. Tyto zahrady zaujímající ohromná území a vybavené vším dostupným byly především velice bohatě zdobeny. Naproti tomu většinou soukromé zahrady jihu vznikaly hlavně ve městech a nedosahovaly ani zdaleka rozměrů zahrad severu. Budovali si je básníci a spisovatelé, aby mohli tvořit a současně být blízko přírodě či úředníci a bohatí obchodníci, kteří tak ukazovali své bohatství. Mimo těchto dvou základních typů zahrad vznikaly parky u buddhistických a taoistických chrámů (tzv. "chrámové zahrady") a také rozsáhlé volně přístupné přírodní oblasti určené k vycházkám a meditaci. Tyto byly navíc obvykle doplněny o pavilónky na významných místech s možností výhledů apod.

klikni pro zvětšení
Klidné zákoutí se solitérním stromem a typicky červenou barvou zdi, Zakázané město, Peking.

Soukromé zahrady na jihu Číny se rozvíjely více než na severu hned z několika důvodů: jih je bohatý na řeky a jezera, zajišťující dostatek vody i pro zahrady; místní mírné klima s poměrně vysokými zimními teplotami a vysokou vlhkostí umožňují růst stálezelených a dalších náročnějších rostlin; v této oblasti se nachází zdroje kamenů pro zahrady; vzhledem k celkově úrodnějším podmínkám jihu byla tato část Číny nejvíce prosperující oblastí, která s sebou přinesla rozkvět architektury, řemesel a vábila mimo jiné i literáty, aby zde tvořili. Celkově lze říci, že přírodní, ekonomické a umělecké přednosti dláždily cestu vývoji zahradního umění.

klikni pro zvětšení
Tradiční klikatý či zig-zag mostek, který zabraňuje pohybu čínských zlých duchů, Zahrada Pokorného úředníka, Su-čou. Zahrada pochází z počátku 16. století a se svou velikostí přes pět hektarů je největší v Su-čou.


Druhy

Císařské a soukromé zahrady

Císařské a soukromé zahrady jsou dva nejvýznamnější typy klasických čínských zahrad. Můžeme u nich spatřit určité podobnosti stejně tak jako velké rozdíly. Oba typy obsahují člověkem vytvořené prvky a jsou určeny pro zábavu a odpočinek, ale vzhledem k odlišnostem jejich majitelů a tudíž i požadavkům se v dalších funkcích lišily. Soukromé zahrady jsou většinou propojené s obytnými částmi a poskytují tak místa pro bydlení, přijímání hostů, čtení a pobavení. V císařských zahradách se k těmto funkcím přidávají další, jako jsou místa pro uctívání svých předků a Budhy, místa pro konání soudů (pokud komplex sloužil jako velitelství), opera, celé nákupní ulice, pavilony či terasy pro pozorování ohňostrojů atd.. Z hlediska zahradního plánování byla důležitá zejména velikost území, které zahrada pokrývala. U soukromých zahrad se tvůrci vzhledem k omezené ploše snažili navodit pocit velikosti pomocí malých detailů a také rozdělením do jednotlivých odlišných částí.

klikni pro zvětšení klikni pro zvětšení
Ústřední vodní plocha s loďkou a koi kapry v Zahradě harmonie (Liou-jüan), Su-čou. Rozmach těchto zahrad započal za dynastie Sungů (960-1279) a trval až do počátku druhé poloviny vlády dynastie Čching (1644-1911).

Literátské zahrady (wen-žen jüan)

Byly přímým pokračováním zahrad umělců a básníků i přírodních útočišť v horách, ovšem měli ještě promyšlenější kompozici. Dokonce ovlivnily i zahrady císařské a klášterní, které svým počtem mnohonásobně převýšily, což dokládá, že se zahrady staly součástí kultury života.V dávné Číně téměř každá dynastie s nástupem k moci vytvořila honosné sídlo obklopené zahradami. Avšak časté válečné střety vždy vyústily v ničení těchto komplexů a tak většina historických skvostů čínského zahradního umění lehla popelem.

klikni pro zvětšení
Vodní ploše v zahradě u Západního jezera dominuje klikatý most s překrásnou bonsají, Fenyang Villa, Changcou.



Principy tvorby

Stavba zahrady trvala obvykle čtyři až pět let a každá měla svůj úvod, hlavní téma, přechody k vedlejším epizodám a závěr. Na počátcích budování zahrad se přistupovalo k vytvoření zahrady až po výstavbě budov. V pozdějších dobách se nejprve budovaly umělé kopce, jezírka, až poté se stavěly budovy, následně určovalo rozmístění kamenů, výsadba rostlin a na závěr se zvolil název zahrady, jenž vystihoval její smysl. Harmonie a klidu bylo při tvorbě zahrad dosaženo za pomoci prastaré čínské teorie o nikdy nekončící souhře protikladných, přitom však osudově spjatých prvků Jin - principu ženství, temnoty a poddajnosti a Jang - principu mužství, světla a síly. Symbol Jin představují především klidné vodní plochy, Jang kameny a za neutrální se považují rostliny. Tato teorie sloužila jako spolehlivé vodítko jak se vyhnout symetrii, jak kombinovat světlé s tmavým, rovné se zakřiveným, měkké s tvrdým, jak dát zahradě rytmus, aby vznikl dokonalý obraz přírody.

klikni pro zvětšení
Miniaturní krajina na míse zpodobňuje scenerie skal s borovicemi, jaké lze spatřit např. v pohoří Huangshan, Zahrada Pokorného úředníka, Su-čou.


Nepostradatelnými prvky čínských zahrad jsou hory a voda.

Hory v zahradách symbolizují umělé kopce či jednotlivé kameny. Jsou umístěny solitérně a podle tvaru mohou představovat určitou vlastnost (tvrdohlavost, lehkost atd.) nebo je z nich vytvořeno seskupení zpodobňující hluboké hory s jeskyněmi a tajemnými zákoutími.

Voda svým pohybem i klidem dodává zahradám proměnlivost. Zrcadlí jak přímé okolí, tak oblohu s mraky a scenerie spojené s vodou jsou určené k zastavení a zamyšlení.

Stesky se vinou mezi stavbami a jsou porostlé mechem či vydlážděné složitými mozaikami. Klikaté cesty sice cestu prodlužují, avšak nabízí mnoho vjemů a navíc znemožňují pohyb zlým duchům, kteří dle čínských legend umí chodit pouze přímo.

Bílé zdi prostory oddělují, ale současně je svými průchody spojují. Tyto "dveře" bez dveří mají tvar měsíčního úplňku, někdy pouze srpku, jindy vázy, tykve, lahve nebo lotosového květu a zaměřují pohled na vybraná místa, která tak zároveň rámují.

Pavilon (tching) je nejtypičtější stavbou všech čínských zahrad a jeho původním posláním bylo zastavit poutníka v místě s neobvyklou vyhlídkou. Pavilon prošel dlouhým vývojem a má mnohé podoby.

Pagody a malebné čínské zahrady zaujaly v 17. a 18. století Evropany natolik, že se pagody spolu s pavilony a mosty začaly objevovat i v evropských zahradách. Bylo to v době, kdy na pevnině vrcholilo období francouzských pravidelných zahrad dle významného tvůrce Le Notra. Krása nepravidelnosti čínských zahrad přispěla k vývoji přírodně krajinářského stylu, jenž se vyvinul v Anglii a postupně se uplatňoval i v Evropě. Jedním z prvních byl Brit William Chambers, který vydal knihu o čínských zahradách a své znalosti uplatnil při tvorbě své jediné zahrady - královské Kew Garden.

klikni pro zvětšení
Vytříbené čínské estetické cítění lze spatřit i v prostých vesnicích. Lotosy a mostek, jež jsou pro umění čínských zahrad typické, vidíme na fotografii Hangcou - tzv. Volí vesnice, jež byla nedávno spolu s dalšími v okolí zapsána na seznam UNESCO.


Nejvýznamnější místa

Čcheng-te
Čcheng-te se nachází v severovýchodní provincii Che-pej cca 250 km severně od Pekingu. Tento areál vznikl v 18. století za vlády císařů Kchang-si a Čchien-lung během 89 let na ploše více než pěti tisíc čtverečních kilometrů. Vzniklo zde celkem 120 staveb a 36 scénických míst. Nejpřitažlivějším bodem parku je třicetihektarová vodní plocha, rozdělená mosty a hrázemi na osm jezer se třemi ostrovy. Celý areál je obehnán vysokou zdí o celkové délce více než 10 kilometrů.


Peking
Zakázané město se nachází v centrální části Pekingu a hlavní vstup je přímo z Náměstí nebeského klidu. Císařská zahrada (o rozloze 1,2 ha) s letitými borovicemi, mnoha pavilony a vodními plochami se nachází v severní části. Mnoho zahrad se ovšem nacházelo i mimo Zakázané město, z nichž nejvýznamnější byly přímo v okolí, kde vznikly přeměnou močálů.

Su-čou
Su-čou rozkládající se na březích vodních kanálů (vedle Velkého kanálu i mnoho dalších a město bylo nazýváno Benátkami východu) má velmi dlouhou zahradní tradici. Dle mapy z r. 1229 zde můžeme nalézt vedle 350 mostů, které překlenují vodní kanály i 10 zahrad. V době největšího rozkvětu se zde nacházelo až 200 zahrad a dnes jich je zde stále kolem 70.

Changcou
Changcou si ve 12. století vybrali Jižní Sungové jako své hlavní město zejména kvůli jeho poloze u Západního jezera, které město tak proslavilo. Z části vykopaného materiálu byly vytvořeny četné ostrovy. Vznikaly zde zahradami obklopené paláce, chrámy i rezidence úředníků a ve spojení se Západním jezerem a okolní krajinou působil tento celek okouzlujícím dojmem. Podobně jako Su-čou se i Chang-čou označuje za "ráj na zemi". Vždyť již Marco Polo, který město navštívil v roce 1280, prohlásil, že "je největším a nejkrásnějším městem na zemi".

klikni pro zvětšení
Jedno z oken propojující pohledově zahradu s terasou u vody Západního jezera, jenž je vyhledávaným místem pro posezení u tradičního zeleného čaje, Fenyang Villa, Changcou.


klikni pro zvětšení klikni pro zvětšení
Západ slunce na cestě z Čcheng-te do Pekingu a pohoří Chuang-šan - Žluté hory se nachází v jižní části provincie Anhui. V roce 1990 byla tato oblast o rozloze více než 250 čtverečních kilometrů zapsána na list Světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.



Nahoru